Vytváření disonance na vstupních stránkách
Nedávno jsem četl, že když nakupujeme v supermarketu, jsme ve stavu plném takových vnitřních rozporů. Chceme vyřešit svůj problém, třeba nedostatek kukuřičných vloček, a chceme to udělat rychle! Regály jsou ale plné všech možných typů a značek vloček, takže v nás postupně narůstá frustrace – nedaří se nám splnit cíl (koupit vločky), nemůžeme se zorientovat a vybrat si.
Ve chvíli, kdy naše frustrace převýší kritickou mez, vybereme zkratovitě jeden z produktů, a ten si hodíme do košíku. Poté už dochází pouze k sebepotvrzení, kdy sami sebe ujišťujeme, že jsme vybrali dobře. Přijde mi zajímavé, že se možná dá i na webu tímto způsobem vytvářet v člověku urgence – s pomocí lehké frustrace, která bude utlumena pouze akcí, kterou po návštěvníkovi našeho webu požadujeme.
Ukážu příklad, z webu Web-Site-Evaluations.com (hrozná doména) – klikněte pro obrázek celé stránky:
Všimněte si, jak celá stránka útočí červenou barvou, vyvolává urgenci a znepokojení. Nejkřiklavější je červené podbarvení tlačítka Send Me My Free Video Now. Když na tlačítko ale najedete myší, objeví se místo toho zelené podbarvení, které jakoby uklidňuje a podvědomě nabádá ke kliknutí. S jeho pomocí máte možnost uniknout ze stavu znepokojení, je to ta nejsprávnější věc, kterou můžete udělat.
Pro mě se jedná o hezký příklad toho, jak se dá na webu pracovat s emocemi pro podpoření prodeje. Jak se na to díváte vy?
Komentáře k tomuto článku již byly uzavřeny. Komentovat se dají pouze aktuální články.
Blog o optimalizaci obchodní výkonnosti webu a webové analytice, který píší Martin Snížek a Jiří Brázda ze společnosti Optimics.
Přihlašte se do našeho e-mailového magazínu a každý měsíc obdržíte užitečné články a studie přímo do vaši schránky!
Zajímavá myšlenka. Na druhou stranu to nelze použít vždy a u všech produktů. Když už jsem v supermarketu, musel jsem věnovat čas dopravě a pravděpodobně něco opravdu chci (ty vločky, chci si je dát k snídani). Naproti při brouzdání internetem je spíše pasivní a nebývá tak vyhrocené (nepotřebuji nutně ty vločky koupit hned a tady – i když bych je třeba moc chtěl, se dokáži ovládnout a nejprve si obvykle nákup vloček rozmyslím). Lidé webem spíše proplouvají a to i v případě, že něco hledají, protože prostě vyhledávač jim zobrazí stovky různých stránek, které si můžou prohlédnout a ze kterých mohou vybrat ty nejsympatičtější. Kdežto v obchodě je více omezená nabídka vloček (dejme tomu 10 druhů) a čas. Navíc jsou lidé konzervativní, začnou si vybírat až poté, co nenajdou svou oblíbenou značku nebo druh úpravy.
Neříkám, že to nemůže fungovat a pravděpodobně to funguje, ale myslím si, že jen do dosti omezené míry. Předpokládám, že na danou stránku bude přicházet člověk mající problémy se SEM a možná si dané video i stáhne – protože to je zadarmo (a možná ne, jelikož našel už dostatek informací jinde nebo ho daná stránka nepřesvědčila o svých kvalitách). Rozdíl ale bude v motivaci – člověk, který si stáhne toto video si najde třeba dalších 10 zdrojů zabývajících se stejným tématem, ale koupí si jen jedno balení kukuřičných vloček v supermarketu. Bude to videbrát prostě jako jeden zdroj z mnoha, kterými se bude zabývat. V tom je celkem dost podstatný rozdíl.
Jsem toho názoru, že emoce je vhodné v marketingu používat téměř všude (nebo možná úplně všude), ale frustrace na webu není dobrý podnět.
P.S. Jsem jediný, kdo by do toho formuláře zadal smyšlené jméno a e-mail z @tempinbox.com?