<!–texy–>Zajímavá myšlenka. Na druhou stranu to nelze použít vždy a u všech produktů. Když už jsem v supermarketu, musel jsem věnovat čas dopravě a pravděpodobně něco opravdu chci (ty vločky, chci si je dát k snídani). Naproti při brouzdání internetem je spíše pasivní a nebývá tak vyhrocené (nepotřebuji nutně ty vločky koupit hned a tady – i když bych je třeba moc chtěl, se dokáži ovládnout a nejprve si obvykle nákup vloček rozmyslím). Lidé webem spíše proplouvají a to i v případě, že něco hledají, protože prostě vyhledávač jim zobrazí stovky různých stránek, které si můžou prohlédnout a ze kterých mohou vybrat ty nejsympatičtější. Kdežto v obchodě je více omezená nabídka vloček (dejme tomu 10 druhů) a čas. Navíc jsou lidé konzervativní, začnou si vybírat až poté, co nenajdou svou oblíbenou značku nebo druh úpravy.

Neříkám, že to nemůže fungovat a pravděpodobně to funguje, ale myslím si, že jen do dosti omezené míry. Předpokládám, že na danou stránku bude přicházet člověk mající problémy se SEM a možná si dané video i stáhne – protože to je zadarmo (a možná ne, jelikož našel už dostatek informací jinde nebo ho daná stránka nepřesvědčila o svých kvalitách). Rozdíl ale bude v motivaci – člověk, který si stáhne toto video si najde třeba dalších 10 zdrojů zabývajících se stejným tématem, ale koupí si jen jedno balení kukuřičných vloček v supermarketu. Bude to videbrát prostě jako jeden zdroj z mnoha, kterými se bude zabývat. V tom je celkem dost podstatný rozdíl.

Jsem toho názoru, že emoce je vhodné v marketingu používat téměř všude (nebo možná úplně všude), ale frustrace na webu není dobrý podnět.

P.S. Jsem jediný, kdo by do toho formuláře zadal smyšlené jméno a e-mail z @tempinbox.com?